druhe svetove valky obec u Zatce, s ceskym nazvem Blsany, mnoho lidi neznalo. Spadala totiz do sudetskonemeckeho pohranici a pouzivalo se nemecke jmeno Fl�hau.

Po castecnem odsunu byvalych obyvatel, zacala zvolna ozivat ceskymi pristehovalci z vnitrozemi, kteri zde hledali nejen moznosti zivobyti, ale i domov pro sve rodiny. Na vesnici se veskere spolecenske udalosti odvijeji, kde jinde, v hospode.A v ni se take zapocaly prvni kapitoly blsanskeho fotbalu.

Penize na fotbal se vydelavaly vetsinou na brigadach (1949), zleva stoji: Hladik, Falkman, Seiner F., Deza, Fiser st., Tesar, Skoda, Zerner E.

Dne 18. ledna 1946 v hostinci "U Kovare", u particky tradicniho mariase, vznikla myslenka, zalozit fotbalovy oddil. Hned se objevil navrh vybrat od kazdeho 300 korun, aby vznikly prostredky na zakladni vybavu. Shromazdenim castky byl poveren pan Otto Heinz, jenz se pak stal vedoucim muzstva. Financni obnos ochotne slozili panove Rota, Heinz Alois, Heinz Otto, Cernohorsky, Krussman, Frantisek Brejcha, Zerner Vaclav, Sebek i majitel hostince Kovar Jaroslav. Z vybrane castky se zakoupily zlute dresy, modre trenyrky a stulpny, cimz vlastne vznikly klubove barvy. Oddil dostal nazev SK. Tezko nekdo z pritomnych panu mohl tehdy tusit, ze se o jejich klubu bude za nekolik desitek let mluvit s uznanim po cele republice...

Fotbalovemu klubu byly postupem prideleny tri pozemky na zrizeni hriste. Soucasne hriste je v poradi prave tim tretim pozemkem. Na vsech techto pozemcich se muselo tvrde pracovat. Za pomoci mistnich zemedelcu se povrch budoucich hrist rozoral, vlacel, valcoval a dale zpevnoval. K pomoci poslouzili kone s pluhy a branami, ale take lopaty, motyky a krumpace. Kdyz se zacalo hrat na hristi, v poradi jiz tretim, prevlekali se hostujici hraci za postrannimi carami a domaci v prazdnem domku vedle byvale posty. Odtud pak kraceli v trenyrkach a dresech pres polovinu cele obce na hriste. Proto na pocatku padesatych let vznikla myslenka, postavit u hriste satny pro hrace a rozhodci. Neni to tak davno, kdy tato satna jeste fotbalistum slouzila. Hraci i vedeni klubu povazovali za samozrejme, ze je nutne postavit satny svepomoci, za urcite podpory zemedelskeho druzstva. Hriste fotbaliste postupne zatravnovali a vylepsovali jeho povrch. Meli k tomu hlavne ochotne ruce. Podobnym zpusobem bylo zajisteno zelezne ohrazeni hraci plochy. Jaka to byla slava, kdyz se povedlo privest vodu z potoka az k hristi! Vybudovane kabiny samozrejme postradaly jakekoli socialni zarizeni. Ale vsechno zdaleka nebylo hned, a navic v ramci objektivity dluzno dodat, ze akce probehla za financni pomoci tehdejsiho MNV a CSTV. Pred 30-40 roky dostavaly venkovske sportovni organizace jen pomerne nizky financni prispevek na svoji cinnost. Nezbylo tedy nic jineho, nez si na cinnost privydelat vlastni praci.

z prvniho zapasu svedci, ze se fotbal ve vesnici usadil natrvalo : Kubec Vaclav - Urban Antonin, Chaloupka Josef, Kovar Jaroslav - Brejcha Frantisek, Soukup Josef, Schnajdr Vaclav - Kindl Jindrich, Panuska Emil, Soukup Eduard, Brodsky Ladislav.

Fotbalovi prukopnici se potykali s nejrozmanitejsimi obtizemi. K zapasum okresni souteze se jezdilo, jak se dalo. Autobusem, ale i na valniku bez plachty, kde hraci sedeli na postrannich lavicich a ktery byl tazen traktorem pujcenym ze zemedelskeho druzstva. Kdyz byl souper za humny, stacilo obycejne kolo.Prvnim predsedou fotbaloveho klubu se stal pan Otto Heinz , jehoz pamatku cti fotbaliste Blsan dodnes kazdorocnim "Memmorialem Otty Heinze", ktery ma fotbalovem hnuti uz dobry zvuk.

Velkym prinosem pro oddil se stal prichod pana Frantiska Seinera, v roce 1948, byvaleho hrace Rakovnika .Vyborna leva spojka , o ktere spoluhraci tvrdili , ze ma hlavou podstatne tvrdsi ranu nez nohou. Do Blsan prisel z Hredli, kteri ho odkoupili z Rakovnika za pytel obili. Frantisek Seiner byl nejen vybornym strelcem, ale jak se pozdeji ukazalo, i vybornym brankarem a nakonec i funkcionarskou dusi klubu. Stal se predsedou TJ Sokol Blsany, organizoval sportovni vyziti cele vesnice, jak dokumentuji i nektere vzacne fotografie.Nestestim pro vsechny blsanske byla jeho predcasna smrt v nedozitych padesati letech.Jednoznacne pan Frantisek Seiner predstavuje jednu z nejvyraznejsich postav cele historie blsanske kopane.

V roce 1952 se klub obohatil o dalsiho fotbaloveho nadsence , a sice o pana ucitele Skodu, hrace, trenera a funkcionare v jedne osobe, jenz se zacal venovat i vychove mladeze. Bylo to idealni spojeni, vzdyt prakticky vsechny hrace znal pan ucitel ze skolnich lavic, takze jeho atorita coby trenera byla vic nez samozrejmosti. Trenovalo se dvakrat tydne a uroven blsanskeho fotbalu pozvolna stoupala.

Pro presnost je treba vzpomenout, ze jeden rok vykonaval predsedu jednoty pan Ciniburk, a to prave v dobe budovani kabin. Jeho zasluhou se podarilo opatrit nezbytne financni prostredky k realizaci stavby.

Muzstvo se v roce 1955 probojovalo do I.B tridy Zapadoceskeho kraje (snad az exoticky zni fakt, ze souperem Blsan byla Dukla Marianske Lazne) a az reorganizace uzemniho usporadani poslala blsanske fotbalisty do okresniho preboru lounskeho okresu. Dnesni mladi fotbaliste sotva uveri,ze hraci si tehdy na sve naklady koupili kopacky, ktere jim vydrzeli 7 az 8 sezon.Dodnes vzpominaji fandove na utok te doby - Karel Swiedik,Antonin Fr�hlich,Vaclav Snajdr (Jindrich Kindl), Frantisek Seiner, Pepik Hruska ,ktery byl postrachem souperu.

nebylo v okresnim tisku pro sport misto, daleko dulezitejsi byly akce na plneni a prekracovani statniho planu, uzavirani socialistickych zavazku apod., vsak si jiste mnozi z vas pametniku na tyto doby vzpomenou. Dnes je tedy jiz nemozne toto obdobi statisticky zdokumentovat. Presto se podarilo najit v tehdejsim tydeniku "Budovatel Podboranska " jeden kratky clanek o blsanskem fotbale, a to ze dne 21.8.1959: "Blsansti fotbaliste prijeli ke svemu druhemu zapasu do Jesenice s presvedcenim,ze vyhraji a uhraji dva body a skore nejmene 4:0. Jake vsak bylo jejich prekvapeni, kdyz prohrali 11:1.Jesenicti hrali s velkou chuti.Tri bratri Pokorni dali 7 branek, Slegr 2, Suchy 1, Svamberk 1. Hraci z Blsan , bu�te priste skromnejsi a nepodcenujte nikdy protivnika." Frantisek Tesar si toto utkani i po tolika letech velice dobre pamatuje:"Jeli jsme tenkrat opravdu v nejsilnejsi mozne sestave, dokonce bych si ji dovolil jmenovat:Jiri Fiser-Arnost Zerner,Vasek Krusman,Vasek Filip-Vasek Kovar,Frantisek Seiner, Frantisek Tesar,Zdenek Skoda-La�a Brodsky,Rosta Jerabek,Jiri Eisenhamer. Porazku jsme si proste nepripousteli.Dodnes mi to neni jasne, ale ve fotbale je mozne vsechno. Jeste pripominam, ze nasi branku vstrelil La�a Brodsky."

Sedesata leta byla fotbalove hodne sediva, muzstvo hralo na urovni III.tridy ci okresniho preboru, vyraznejsich vysledku nedosahlo. Pri patrani po vysledcich blsanskeho tymu te doby se podarilo objevit v okresnich novinach clanek , ktery si urcite radi prectete.

Hlas - 29.4.1962:"Nelibilo se nam v Blsanech.
Po fotbalovem utkani Slavoj Zatec "B"- Sokol Blsany, my clenove Dukly Zatec,jsme se moc netesili na nastavajici duel v Blsanech. Sokol Blsany predvedl v Zatci ostrou hru , na kterou nejsme zvykli. Svou ostrou i nebezpecnou hru predvedli i doma. Byly pripady, ze napadli hrace i bez mice.I z pocatku domaci obecenstvo bylo proti teto hre, ale nakonec se dalo strhnout hraci a podporovalo je. Nepekne bylo od domaciho hrace Svobody, ktery se krute ohnal na hrace Dukly, kdyz mu podaval ruku.Po skonceni zapasu jedna hezka pani (blondynka),pravdepodobne manzelka domaciho brankare, doprovazela naseho nejslusnejsiho hrace slovy: Vas tu meli dnes zabit.Veru nelibilo se nam v Blsanech."

Blsansky stadion v roce 1970 pri utkani dorostu Blsan. K brankarskemu zakroku se chysta Frantisek Chvalovsky.

Panove Arnost Zerner a Frantisek Tesar se chvili zamysleli a pak jednomyslne doplnuji:"Tou hezkou blondynkou musi byt manzelka Jaroslava Kovare, syna zakladajiciho clena naseho klubu, dnes majitele hostince ve Strojeticich." I tohle samozrejme patri k fotbalu.Fanouskove te doby se az tak nelisi od tech dnesnich, bez nich by byl fotbal vsak hodne smutny.

Odedavna se fanousci fotbalu delili na spartany a slavisty a nejinak tomu bylo i v Blsanech. Pro svoje poteseni si hraci a priznivci Blsan zalozili "Spartaklub", jehoz dlouholetym predsedou byl Gerhard Zerner zvany Tonda (podle legendarniho brankare Sparty Antonina Krameriuse).Tento klub se mel cile k svetu, poradal zajezdy na utkani Sparty, na besede se v Blsanech objevili nekteri slavni hraci Sparty, napr. Dr. Ka�a-Pesek,Nejedly, v pratelskem zapase fanousci obdivovali Menclika, Zuzanka, Ctvrtnicka, Borovicku, Pazderu, Hejskeho, Rihu, Seneckeho a dalsi. Byla to vzdy udalost, na kterou se hraci a fanousci dlouho tesili a pak jeste dele vzpominali. V neposledni rade tento Spartaklub zavdal pricinu k nekonecnym slovnim prestrelkam s blsanskymi priznivci prazske Slavie, vzdy vsak v ramci norem slusneho chovani . I toto patrilo ke koloritu fotbaloveho povedomi a urcite nejen v Blsanech.

se ukazal rok 1969. Silna generace hracu narozenych v letech 1953 a 1954 dovolila totiz zalozit dorostenecke druzstvo, cimz se vytvorila zakladna pro doplnovani A-muzstva dospelych vlastni krvi. Tri nejlepsi dorostenci, Jesinek, Skoda a Jelinek, se brzy pocitali mezi opory prvniho tymu. Zejmena Rene Jelinek byl talentem obrovskym, ale jak uz to casto byva, svuj talent sam Renda promarnil. Prijeli se na nej podivat i z Viktorky Plzen a nabidli okamzity prestup. On vsak odmitl, coz dodnes vsichni hodnoti jako jeho nejvetsi fotbalovy omyl.Uz v sestnacti letech zacal hrat za muzstvo dospelych a strilel goly jak na bezicim pasu. Renda Jelinek byl utocnikem k neudrzeni,bohuzel vsak dve, tri pivka pred zapasem bylo pro nej veci naprosto normalni. Jednou Blsany v Cerncicich v polocase vedly 5:0 a Renda dal 4 goly. Funkcionari i fanousci soupere se zacali velmi zajimat, coze to mame za strelce. Treneru Tesarovi nezbylo nez Rendu o polocase vystridat a poslat ho ze stadionu pryc, vzdyt Renda hral nacerno. Z teto generace hracu (Skoda Z.,Jaroslav Tesar,Svatora M.,Novak Vaclav,Antonin Fr�hlich,Horak Zdenek,Chvalovsky Frantisek,Lauterbach Miroslav,Jerabek Vaclav ,Marecek J.,Petruzalek J.,Turek L.,Libal S.,Tesar Fr.) vznikl nejdrive velmi silny dorost a pozdeji i "A" tym dospelych, ktery mohl pomyslet na vyssi mety a nutno dodat, ze take pomyslel.

presne 9. kvetna, se mezi tri tyce v druzstvu dospelych postavil poprve i nynejsi predseda Ceskomoravskeho fotbaloveho svazu Frantisek Chvalovsky. Aby mohl nastoupit, musel byt o dva mesice ostarsen. Byl to opravdovy krest ohnem, nebot muzstvo prave v tomto rocniku bojovalo o postup do I.B tridy. Franta zachytal bezchybne a postup se muzstvu nakonec i podaril.

1975 - 1. spolecne soustredeni zaku a dorostencu na Cinove u reky Ohre
Pod vedenim:
Fr�hlich Antonin ml., Zerner Josef, Eisenhamer Jiri, Chroust Rostislav

Blsansky fotbal drzel predevsim Frantisek Tesar. Clovek obetavy, pilny a sikovny, jenz znal vsechny hrace od zacku, pres dorost, az po dospele. O hriste a vybaveni muzstva se peclive staral verny fanousek klubu pan Edwin Zerner, dalsi clen rodu Zerneru, ktery je pevne a neodmyslitelne spjat s historii blsanskeho fotbalu. Kdybychom spocitali hodiny, ktere Edwin Zerner za tech sestnact let spravcovani na stadionu odpracoval, asi bychom dosli k astronomickym cislum. Existence rodu Zerneru byla a je pro blsansky fotbal obrovskou vyhrou. Dlouhych deset sezon se hrala I.B.trida, s fotbalem to v Blsanech nevypadalo vubec nadejne. "Do Podboran prestoupili nejlepsi hraci Jiri Fiser a Antonin Synek, Jaroslav Tesar tragicky utonul v Nechranicke prehrade, Ladislav Skalicky se ozenil a misto fotbalu se venoval vystavbe rodinneho domku. Nasledoval pokles vykonnosti i vysledku", vzpomina trener Fr. Tesar. "Vybavuje se mi utkani ve Vejprtech.Odjizdeli jsme z Blsan za krasneho pocasi,

prisla dalsi velka postava blsanske kopane - hrajici trener Lim. Honza Lim prinesl do muzstva a zivota oddilu rad a systematickou praci, tak jak byl zvykly z pusobeni v muzstvech vyssich soutezi. Zacalo se pravidelne a poctive trenovat, muzstvo vyrostlo po technicke i takticke strance a brzo sklizelo plody tvrde prace. V dresu se postupne objevovaly stale popularnejsi tvare. V roce 1983 prestoupil vyhlaseny kanonyr Jan Manena z Postoloprt. Na hristi ho "delal" hrajici terner Lim, kteremu stacilo dat Honzovi vcas presnou nahravku do behu . Honza Manena nechal obrancum soupere prohlednout svuj dres zezadu a mohlo se jit na "pulku". Jeste dneska si jeho spoluhraci vzpomenou na utkani v Lounech s tamni Lokomotivou, kdy si Honza nabehl na dlouhy vykop brankare a rovnou z voleje poslal mic bombou do site soupere. Velka skoda , ze jej pak vyradilo zraneni.

Prichod Zdenka Kovare, v roce 1984, to byl od Franty Chvalovskeho tah na sachovnici blsanskeho fotbalu , kterych vas za zivot moc nenapadne. Zdenek mel v te dobe na to hrat vyssi souteze, a tak se stal samozrejme velkou hracskou a postupne i funkcionarskou individualitou. Proc individualitou?

Zejmena v kolektivnich sportech jde o hrace, ktery v rozhodujicih fazich utkani bere zodpovednost do svych rukou, snazi se zpusobem svym vlastnim zmenit stav veci, napr. nepriznive se vyvijejici skore utkani ci otupit tlak soupere . Zdenek toho dociloval nejruznejsimi zpusoby a rada vas hracu, spoluhracu ci protihracu, to musi potvrdit. Velmi emotivne zacal "hecovat" sve spoluhrace a vetsinou je prinutil k vetsimu nasazeni, vybral si z muzstva soupere dominantniho hrace a zacal na nej vyvijet obrovsky psychicky tlak nejruznejsimi poznamkami (ten kdo Zdenka zna vi, ze je v teto kategori temer nedostizny). Tento hrac se pak vetsinou prestal venovat fotbalu a jal se diskutovat s nim, ci zaloval u rozhodciho a vubec si neuvedomoval, ze se chova presne tak, jak Zdenek potreboval.

Dovolte mi vzpomenout na zapas 1.narodni ligy MOST - CESKA LIPA , mozna v sezone 1979-80. Severoceske derby vzdy melo a ma svuj naboj a prestiz.Mostecti dokonce nevahali nahlasit rekonstrukci travnate plochy a vzit soupere na skvarove hriste, kde citili vetsi sanci k vitezstvi. O Ceske Lipe bylo znamo, ze hodne tezi ze spoluprace Jirky Hendrycha, tedy z me spoluprace, s La�ou Kuruczem, ano s tim Kuruczem, ktereho znate z Dukly Praha. Od pocatku zapasu jsem byl nucen poslouchat Kovarovy narazky o mych nespornych cikanskych predcich, ale nenechal jsem se znervoznit a venoval se fotbalu. Zapas jsme meli dobre rozehrany a vedli v polovine druheho polocasu 2:1. Pri nejakem delsim preruseni hry jsem si vsiml porady Kovare s Machem. Neuplynula minuta a Mach ostre fauluje La�u Kurucze a nasleduje zluta karta a osetreni. V prerusene hre plne slovnich vypadu povida Kovar k lezicimu Kuruczovi , o kterem vsichni vite, ze byl plnostihle postavy: "Rozepnete mu podprsenku , at se muze nadechnout". Nasledoval vybuch smichu vsech, protihracu, spoluhracu i rozhodciho. Od tohoto momentu stredni zaloznik Kurucz, duse tymu, komunikoval predevsim s protihraci, ale hlavne prestal hrat fotbal. Prakticky nas vsechny tato scenka vykolejila a zapas jsme jeste stacili prohrat. I takto se da zapas prohrat nebo i vyhrat. Bu�te si jisti, ze hraci takoveho formatu, jakym Kovar nebo Pepik Mach rozhodne byli, svoje remeslo moc dobre ovladali a byli i z tohoto duvodu pro muzstvo nenahraditelni.

Zivot fotbalisty, to neni jen zapas , vyhra a oslava. Fotbalovy zivot, to je predevsim treninkova drina, dlouha soustredeni, zraneni, odlouceni od rodiny, unava a nekonecne cestovani. I na tomto poli mel Zdenek naprosto nezastupitelnou ulohu. Staral se svymi vtipy, legrackami ci predem domluvenymi pastmi na spoluhrace, o veseli v kolektivu a tim i o optimisticky duch v muzstvu. Trenink pak tolik nebolel, na porazku se rychleji zapomnelo. Zda se mi , ze takovych individualit behalo drive po hristich vice jak dnes (v dnesni dobe se mi vybavuje pouze Pepik Vins), bohuzel ke skode fotbalu , bohuzel ke skode divaku, pro ktere se fotbal hraje. Dnes patri Zdenek Kovar k uznavanym a zkusenym funkcionarum ve fotbalovem hnuti. Mozna by ho ve svych radach privital rad i mnohy prvoligovy klub. Nezbyva nez verit, ze se tak jeste dlouho nestane.

zavital do klubu Karel Kadane, buldoci bojovnik na hristi, hrac s jedinou myslenkou, za zadnou cenu neprohrat. Postupne zacal pomahat i s organizaci zivota klubu a spolecne se svym tatou, se kterym travil v arealu kazdy vikend, vytypovavali i dalsi vhodne hracske posily. Z hraci plochy se pozdeji presunul na misto hlasatele a jeho jmeno je dodnes silnou pupecni snurou spojeno s chodem oddilu. Polemika o zpusobu jeho moderovani se jednu chvili stala veci verejnou pro nekolik republikovych deniku. Pouzil bych cimrmanovske rceni: "Muzete s tim nesouhlasit, muzete protestovat , ale to je tak vsechno, co s tim nadelate." Karel Kadane je proste svuj. Kdo se zucastnil oslav pri postupu do divize, nikdy nezapomene na diskoteku, kterou Karel v sale blsanskeho JZD rozpoutal. Dnesni diskzokejove by museli na druhy den zrusit sve zivnostenecke listy.

se podaril v rijnu 1985, kdy "smlouvu" podepsal brankar Jiri Sedlacek, dlouholety strazce prvoligove teplicke svatyne. Dalsi z prestupu s velkym "P", dalsi z hracu, kteri pusobi u muzstva do techto chvil a to mluvi za vse. Vzpominam si, jak prestup teto mimoradne zname fotbalove persony, Blsany zviditelnil na severoceskem fotbalovem nebi. Vzdyt kdo by se z fanousku ci hracu nezajimal , kam ze to ten Sedlacek vlastne prestoupil. Z prislibu na rocni vypomoc se nakonec vyklubalo zatim dvanactilete manzelstvi. Vsemu vsak nemel byt jeste konec. Sedlacek privedl do muzstva exligoveho Jardu Melichara a Kadanove premluvili k prestupu Jirku Hendrycha. Muzstvo ziskava na kvalite a po podzimu se ukazovala realna sance k postupu do vysnene divize. To uz ale Franta Chvalovsky davno vsechno chape a nenechava vubec nic nahode. Dalsi prestupova bomba je na svete, na trenerske lavicce se usadil Frantisek Plass, byvaly ceskoslovensky internacional a cesky "Beckenbauer" z Plzne. Novinari maji o cem psat, podezirani, zast, pomluvy a zavist maji zelenou. Terner Plass sebou privadi strelce Tondu Rosu a postup byl nadohled. Nikdo nezapomene na 28. cerven 1988, kdy se v podvecer hralo finale ME 1988 v Nemecku mezi Nizozemskem a Sovetskym svazem, ale blsansti fanousci uz dopoledne slavili proniknuti do ceskych soutezi. Remiza 1:1 na pude Usti nad Labem B opravnovala klub zaradit se do divize. Radost v sale kulturniho strediska protekla az do rannich hodin.

Divize, to byl kdysi vybajneny sen blsanskeho fotbalu, silne ekonomicke zazemi vsak dovolovalo klubu pohlizet i na vyssi cile. Vesnice prozivala nejkrasnejsi obdobi. Divizni souperi si z Blsan odvazeli tri i peti golove porazky, muzstvo jelo. Do fotbaloveho deni ale promluvily i byvale socialisticke organy. Na udani anonymniho zavistivce se prosetrovalo, kdo vzestup neznameho tymu plati, odkud plynou penize na cinnost. Vypukla i afera s rozhodcimi, tajemnik Zdenek Kovar dokonce zmizel na 48 hodin z povrchu zemskeho a zpovidal se vysetrovacim organum.

v histori fotbalu v Blsanech a soucasne trnem v oku mnoha lidi byl naprosto ojedinely zahranicni zajezd muzstva vykonostni kopane do Anglie. Myslim, ze nebude od veci si prubeh tohoto zajezdu pripomenout a to dokumentem z kluboveho archivu, ktery verne popisuje nase zazitky z tohoto zajezdu v dobe hluboke normalizace.

Zajezd fotbaloveho oddilu TJ JZD Blsany do Velke Britanie se uskutecnil na zaklade reciprocniho pozvani fotbaloveho klubu "Ripple Club Football Kingsdown". Puvodne znelo pozvani na cervenec, kdy hostitel nabizel i sehrani 3 pratelskych zapasu. Pro pracovni zaneprazdneni nekolika clenu zakladni sestavy a z duvodu vyrizeni rady organizacnich zalezitosti spojenych s postupem do divize se zajezd odlozil az na podzim.

Datum odjezdu bylo stanoveno na 15. rijen 1988. Ten den jsme jeste sehrali mistrovsky zapas divize v Horovicich a ve 20.15 hodin jsme nastoupili dlouhou cestu ke kanalu La Manche.Po temer 17 hodinach nepretrzite jizdy v autobuse pres NSR a Belgii jsme se dostali v nedeli do prekrasneho belgickeho pristavu Ostende. Zde nas privital nejen vlhky morsky vzduch, ale i krasne slunecne pocasi, ktere nas provazelo po cely zajezd.

Nalodili jsme se na lo� Princezna Maria Esmeraldo, coz je kolos 120 m dlouhy a 24 m siroky, ktery pojme 1400 cestujicich a navic 68 kamionu plus 13 osobnich automobilu nebo 34 kamionu a 213 osobnich automobilu. Lo� je moderne zarizena a je v ni umistena restaurace, bar, obchod, smenarna, odpocivarny s moznosti sledovat televizni program apod. Cesta z Ostende do anglickeho Doveru trva 3,5 hodiny, ale protoze je stale na co se divat, ubehne velmi rychle. Kanal byl pomerne klidny, takze morskou nemoci nikdo z nas netrpel.

Do Doveru jsme dorazili sice uz za tmy, ale z krasne osvetleneho pristavu neprehlednete pro Dover tak typicke bile skaly. Ze jsme v Anglii jsme poznali hned na prvnim kroku, kdyz jsme potkali patrovy autobus mestske dopravy a typickeho anglickeho straznika s vysokou prilbou a osobnim cislem na naramenicich. Dalsim dukazem byla jizda vlevo. Oba nasi ridici se tak trosku pred odjezdem teto zmeny v doprave obavali, ale behem nekolika metru se proste museli zaradit do te kolony aut a k nasemu prekvapeni si velice brzy zvykli. Dokonce pak tvrdili, ze nektere krizovatky a kruhove objezdy ve mestech se lepe jezdi pri jizde vlevo.

V Doveru na nas cekal zastupce hostitelskeho klubu. Ripple Club Football je vlastne odborarskym klubem velkych lodenic Ferryline, ktery jako rada dalsich podobnych odborarskych muzstev je napojen na normalni mistrovskou soutez. Nas hostitel hraje tzv. "Vauxhall - Opel League - Premier Division.

Byli jsme srdecne privitani a zaroven nam bylo oznameno, ze pro mensi potize s ubytovanim na pobrezi zajistil hostitel ubytovani cca 60 km dal do vnitrozemi ve ctvrti Crysta Palace, ktera patri do velke aglomerace Londyna.Bydleli jsme sice ve skromnem, ale velice ucelne zarizenem verejnem sportovnim arealu, kde jsme meli vse potrebne pro tydenni treninkovy pobyt. Byl zde dostatek prostoru nejen pro dvoufazovy fotbalovy trenink, ale i pro dalsi sporty vcetne rehabilitace. Vseho jsme take ke spokojenosti treneru i hracu vyuzivali.

Z puvodne prislibenych tri zapasu jsme nakonec sehrali pouze jediny. Pri posunuti terminu zajezdu nas vsak na tuto moznost nas partner upozornil, protoze v rijnu proste nejsou v Anglii volne terminy. Kazdy klub je totiz krome normalni mistrovske souteze napojen na dalsi tri /!!/ poharove souteze, takze pri vypadnuti z jedne, automaticky vstupuje do dalsi. Stale se tedy hraje.

V utery 18.10.1988 jsme tedy vecer za umeleho osvetleni nastoupili k jedinemu utkani, a to proti muzstvu Tooting-Mitcham United Football Club, ktery hraje druhou nejvyssi amaterskou soutez zeme. Na vlastni kuzi se mohli nasi hraci presvedcit o obrovskem nasazeni, durazu, tvrdosti /ale fer hre/ a vuli po vitezstvi u anglickych fotbalistu. V tomto zapase, ktery podle slov presidenta klubu i ostatnich predstavitelu, mel vybornou uroven, podali nasi hraci doslova hrdinsky vykon, a trebaze jsme 2:1 prohrali, dobre jsme reprezentovali nas fotbal i nasi zem.

Souper doslova donutil nase hrace vydat ze sebe vsechny sily a zvlast pro ty mlade to byla fotbalova "skola zivota". Historicky gol na ostrove vstrelil po hezke akci celeho utoku Jirka Hendrych. Po skonceni stretnuti probehlo pratelske posezeni obou tymu.

Dalsi tyden jsme venovali prohlidce Londyna, jeho historickych pamatek a znamych mist, jako je hrad Tower, Tower Bridge, Big Benn, Buckinghamsky palac, Snemovna lordu. Videli jsme stridani strazi u sidla ministerske predsedkyne, prosli jsme se po ulicich znamych z detektivnich romanu, jako je Baker Street, Oxford Street, Tottenham Street. Videli jsme dum, kde bydlel Sherlock Holmes, budovu stareho i noveho Scotland Yardu, kostel sv. Pavla a radu dalsich pametihodnosti Londyna.

Obrovsky dojem na nas vsechny udelala navsteva muzea voskovych figurin madame Tussaud's, kde se na vas divaji zname postavy historie, sportu, politiky, pop music a jine k nerozeznani od zivych. Navstivili jsme City, coz je vlastne mesto v Londyne, kde je do nespocetnych bank soustreden veskery financni kapital sveta. Behem nekolika hodin, ktere mate k dispozici na prohlidku neni mozne videt vse. Navic nas nas anglicky pruvodce ujistil, ze ac zije v Londyne 20 let, zna mesto a jeho pamatky tak z jedne tretiny.

Ten den odpoledne jsme uz ale byli vsichni duchem na stadionu ve Wembley, kde nam nas hostitel umoznil zhlednout kvalifikacni stretnuti pro MS 90 Anglie - Svedsko. A i kdyz jsme v tomto stretnuti branku nevideli, atmosfera je nezapomenutelna . Divaci, a bylo jich ve Wembley "jen" 70 tisic, dokazi vytvorit takove prostredi, ktere nuti hrace do maximalniho vykonu. Anglicky divak dokaze ocenit kazdou zdarilou akci a hrace, i kdyz se jim treba nedari, nikdy neurazi. Jen jedine nepromine, a to pokud hrac nebojuje, ale to se u anglickych fotbalistu nestava.

A byli jsme nasim hostitelum vdecni jeste jednou, kdyz nam nabidli ke zhlednuti utkani I. divize, londynske derby Arsenal - Queens Park Rangers. Domaci prohrali 2:1, kdyz deset minut pred koncem 0:1 prohravali. Kazdy priznivec fotbalu si jiste dokresli tu divackou kulisu vyprodaneho stadionu. Pro nas, kteri jsme se fotbalu upsali, to byly neopakovatelne zazitky. Leckdy se podivujeme anglickemu konzervatismu, ale ve fotbale /a nejen v nem/ udrzuje poradek!

Vsechny zapasy I. divize totiz zacinaji pravidelne kazdou sobotu v 15.00 hodin a neexistuje, aby zapas nekdo predehral nebo dohraval. O polocase se dozvite z relace na stadionu vsechny dilci vysledky a po skonceni zapasu samozrejme i vysledky konecne. Fanousek tedy okamzite po zapase vi, jak na tom jeho muzstvo je.

Nase cesta zpet byla smerovana opet pres Dover, kde jsme se s kolebkou fotbalu rozloucili. Nalodili jsme se na lo� Pride of Kent a vydali se zpet na evropskou pevninu. Tentokrat nas privital francouzsky pristav Calais. Vzdalenost z Doveru do Calais je nejkratsi plavebni cestou mezi Anglii a Francii a cesta trva pouhych 75 minut. Z Calais jsme cestovali podel pobrezi more pres mesta Abbeville a Rouen do lazenskeho mesta Deauville. Nasledovala cesta do metropole nad Seinou, kam jsme dorazili ve vecernich hodinach a meli tak moznost videt nadherne osvetlenou Eiffelovu vez a vlastne celou Pariz. Vecerni zivot zde zacina kolem 22. hodiny a trva do casnych rannich hodin. Zacatek pracovni doby Francouzu to umoznuje. Meli jsme moznost se presvedcit o tom, ze Francouzi opravdu miluji dobre jidlo a piti, nebot nespocet bufetu, kavarnicek a hospudek nabizi dobroty vseho druhu po cely den i noc a Parizane techto sluzeb nalezite vyuzivaji.K prohlidce Parize jsme vyuzili nejen noc, ale i nasledujici dopoledne. Bohuzel nas zajezd se nezadrzitelne chylil ke konci. Nastoupili jsme 900 km dlouhou cestu do bavorskeho Rosenheimu a prakticky z autobusu jsme sli do treninkoveho utkani s nasim tradicnim souperem SB Rosenheim. Na vsech hracich se projevila velka unava z predesleho cestovani. Polocas jsme prohrali 5:1 a souper nas prehral po vsech strankach. Teprve po prestavce uz jsme byli dustojnym souperem domacich, ale vysoke porazce jsme nezabranili.

Ctvrtek 27.10. byl poslednim dnem naseho zajezdu a dnem navratu do vlasti.Zajezd byl pro nas vsechny nesmirne zajimavym a nezapomenutelnym zazitkem. Velice cenne bylo pro nas oceneni naseho vykonu pri zapase v Anglii. Prezident hostitelskeho klubu ve svem pripitku na zaverecnem sezeni po utkani doslova rekl: "Jste mozna prvnim ceskoslovenskym fotbalovym klubem, ktery u nas na nasi amaterske urovni hral. Presvedcili jste vsak, ze fotbal hrat umite a ze vysledky vasich reprezentacnich i klubovych muzstev na internacionalni scene v poslednich letech nejsou spravnym meritkem a barometrem vaseho fotbalu. Rozhodne jste vasim vykonem rozehnali nase predstavy o tom, ze v Ceskoslovensku se fotbalu venuje pozornost pouze u reprezentacnich druzstev."

se Blsany stavaji stredobodem fotbaloveho deni u nas. Jako blesk s cisteho nebe, se ve vsech masmediich objevuje zprava, ze dosavadni predseda oddilu kopane i cele telovychovne jednoty JZD Blsany ing. Frantisek Chvalovsky se stava z rozhodnuti zastupcu ceskych oddilu protikandidatem Dr. Josefa Korinka na post predsedy Ceskeho fotbaloveho svazu.

Pana ing. Frantiska Chvalovskeho vnima dnes vetsina naroda, toho fotbloveho ci mene fotbaloveho, predevsim jako predsedu fotbaloveho svazu. Jen malo jeho pratel vsak vi, jaka fotbalova cesta tomu predchazela.

Blsany jsou sklonovany ve vsech periodikach, v rozhlase i v televizi. Hlad po informacich po tehdy nezname osobe Frantiskovi Chvalovskem je obrovsky, rozhovory s nim nemaji konce. Mimoradna konference VFS CUV CSTV pak rozhoduje s konecnou platnosti. Je ustanoven novy pravni subjekt - Cesky fotbalovy svaz - do jehoz cela v jedenadvaceticlennem vyboru je potvrzen Frantisek Chvalovsky. V blsanskem fotbalovem zazemi zavladlo tehdy velke nadseni, vsichni totiz Frantovi tento osobni uspech prali. Vzapeti na to vsak bylo nadseni vystridano obavou, zda se bude Franta moci jeste venovat i rozvoji blsanskeho fotbalu. Temer vse, co bylo do te doby v Blsanech vybudovano, se totiz vicemene poji prave s jeho osobou, koneckoncu ridil blsansky fotbal jiz od svych devatenacti let. Nastesti se vsechny obavy ukazaly jako liche. Vy, kteri jste kdy navstivili blsansky fotbalovy areal, vite dobre, o cem je rec. Ale vratme se zpatky do roku 1990.

Blsansky rust se zastavit nedal. V roce 1990 slavi klub postup do 3. ligy. Cela spolecnost pise uz novou etapu, padl komunisticky rezim i fotbal ziskava svobodu. Borti se zdi vsech uzemnich planu a cilenych podpor. Kdo si umi vydelat, zije, kdo neni schopen sehnat financni prostredky, nema narok. Sjednocena telovychovna organizace prestava urcovat, kdo se bude rozvijet a pomoci statnich dotaci silit. A Blsany se v novem prostredi pohybovat dovedou.

Po neprilis podarene sezone 1991 / 92 odchazi po peti letech zasluzne a uspesne prace trener Plass, nahrazuje jej Frantisek Cipro. Je to muz na svem miste. Kdo by si v te dobe pomyslel, ze bude jednou trenovat cesky mistrovsky tym. K radosti Franty Cipra klubova pokladna dovoluje realizovat dalsi nakupy, v dresu se objevuje rada byvalych internacionalu, jako jsou Petr Kostelnik, Vladimir Hruska, Petr Rada, Bartolomej Jurasko a dalsi. Rozdeleni ceskoslovenske federace pak otevira nejvetsi prilezitost, proniknout do druhe nejvyssi souteze.

sezony 1992 - 1993 nastoupilo muzstvo Blsan s cilem vybojovat pro Blsany ucast ve druhe nejvyssi soutezi. Ve fotbalovem deni u nas probihaly diskuse na tema profesionalizace fotbalu a ucast obchodnich spolecnosti jako majitelu klubu. V teto dobe pozadal tehdejsi predseda obcanskeho sdruzeni FK Chmel Blsany ing. Chvalovsky, aby vzhledem k jeho funkci v CMFS a jeho celkovemu pracovnimu vytizeni, prevzal vedeni klubu ing. Ladislav Filip, ktery tak zahajil svoje opetovne pusobeni v Blsanech. Je to dalsi ze stastnych voleb Franty Chvalovskeho. Slavek Filip je predevsim ekonom s racionalnim pohledem na realitu. Jeho hlavnim kredem je vest blsanskou fotbalovou lo� ve vlnach rozboureneho ekonomicko-fotbaloveho more ke klidnym brehum, kde ekonomicka cisla a realita vladnou nad emocemi a nepodlozenymi cili, kde poctiva prace funkcionaru ve vedeni klubu vladne nad osobnimi ambicemi, nad lacinou a pomijivou popularitou. V Blsanech se vychazi z filozofickeho nazoru, ze dlouhodoba a poctiva prace muze byt porazena jen kratkodobe.

Na zacatku sezony vedeni klubu stanovilo hlavni ukoly, ve kterych, mimo jiz zmineneho postupu do II. ligy, bylo zalozeni obchodni spolecnosti s rucenim omezenym a vytvoreni technickeho zazemi pro vyssi soutez. Na jare 1993 pak byla skutecne obchodni spolecnost zalozena a tim byl dan zaklad k vytvoreni profesionalni cinnosti fotbalu v Blsanech, ktera vyvrcholila postupem do druhe ligy.

Tezsim ukolem, ale bylo vytvoreni technickeho zazemi, nebot financni narocnost vybudovani soustavy hrist a vestavby tribuny za soucasneho provozu profesionalniho klubu na druholigove urovni byla velmi vysoka. Narocnost cele teto etapy se promitla i do vyrazu muzstva, nicmene dnes lze konstatovat, ze byl vytvoren profesionalne fungujici fotbalovy klub na bazi obchodni spolecnosti, s technickym zazemim v hodnote vyssi nez 30 milionu korun a ze tym FK Chmel Blsany je ve fotbalovem hnuti vniman jako standardni ucastnik druhe ligy.

To jsou fakta, ktera jsou v kontextu cele historie blsanskeho fotbalu nespornymi a obrovskymi uspechy.Vsichni v Blsanech si uvedomuji, co obnasi na tyto uspechy navazat. Nezbyva nez vsem blsanskym funkcionarum, hracum a priznivcum do te druhe padesatky zivota klubu poprat hodne radosti s fotbalem ve zlutomodrych barvach, hodne krasnych pocitu pri nasich vitezstvich, ale i uznani lepsimu souperi . Fotbal se narodil k zabave a poteseni hracu a divaku, poperme se o to, aby takovy zustal i pro pristi generace.

Blsansky fotbalovy klub byl zalozen v roce 1946, jako Sokol, pozdeji JZD Sokol a nyni FK Chmel s.r.o.. Nejvetsim uspechem je ucast v I.lize CR, kam muzstvo postupovalo od I.b.tr. v roce 1983. Nejvetsi postavou klubu a hnacim motorem byl soucasny predseda CMFS, ing. Frantisek Chvalovsky, ktery je mistnim rodakem a v brance Blsan postupoval az do CFL v roce 1993, kdy po 20-ti letech zanechal aktivniho chytani.

Ve fotbalovem klubu pusobili ze znamejsich hracu fotbaliste Teplic: Jiri Sedlacek, Jaroslav Melichar, Zdenek Kovar, ing. Antonin Rosa, Jaroslav Slama, Zbynek Zavesky, dale hraci Dukly Praha: Petr Rada, Tomas Kriz, Petr Kostelnik, Dusan Fitzel, Ales Lausman, a hraci Bohemians: Vladimir Hruska, Josef Vins, ze Slavie Bartolomej Jurasko atd.

Vyznamna jmena blsanske fotbalove historie, Zdenek Skoda, Arnost Zerner, Frantisek Chvlavsky, Frantisek Tesar, Antonin Fr�hlich st. a ml., Josef Fiser, Vladimir Brodsky, Slavoj Einsenhamer atd.

Trenery Blsan byli postupne panove: Frantisek Tesar, Jan Lim, Frantisek Plass, JUDr. Frantisek Cipro, Zdenek Scasny, Petr Palka a v soucasnosti Mgr. Miroslav Beranek.

V nynejsim muzstvu pusobi ze znamejsich hracu: Petr Vrabec, G�nter Bittengel, Jaroslav Diepold, Tomas Obermajer, Libor Cihak, Patrik Gedeon.

Sportovni areal FK Chmel se nachazi na 6 ha pudy, kde je 5 travnatych ploch a u jedne je umele osvetleni, tribuna pro 2000 divaku k sezeni, rehabilitace pro regeneraci hracu, tenisove kurty s umelym povrchem, provadi se stavba hoteloveho zarizeni na 60 luzek, a rekonstrukce hlavni hraci plochy vcetne ochozu pro 3000 divaku. Vse je vybudovano na kraji strediskove obce, ktera ma 500 obyvatel, lezi v zapadnim cipu okr. Louny a celeho Severoceskeho kraje.