Nikdy nestal v klubu na prednich mistech, mel vsak na jeho rustu nemaly podil. Podporoval syna ve snaze dostat blsansky fotbal na co nejvyssi pricku, byl mu radcem, konzultantem, ale i nekompromisnim oponentem. Jestli se v zivote pouziva termin "seda eminence", tak prave zde tento termin v dobrem slova smyslu vystihuje realitu.

"Rad jsem prijal zpravu,ze firma meho syna dala souhlas, aby na zacatku 90. let vlozila sve prostredky do blsanske kopane, ale na rozdil od syna bych byl ve vynakladani financnich obnosu konzervativnejsi. Zastaval jsem nazor, ze ohodnoceni musi prijit az za odvedenou praci, ne zadarmo. Nijak jsem Frantu v iniciativach ziskavat dobre hrace nebrzdil, ale zdalo se mi, ze ne vsechny vklady byly ucelne. Franta se mi zdal v tomhle ohledu velkorysejsi. Kdyz prisel zkuseny fotbalista se jmenem a podaval vykony, pral jsem mu. Nekdy mi ale predevsim mladi hraci pripadali preceneni. Cekal jsem od nich vic, meli vyborne podminky, ale nakonec kvalitu neodvedli. Ale treba se na vsechno divam jinak a spatne.Jsem spis ze starsi skoly.�