Kolem fotbalu v Blsanech se pohyboval od samych zacatku. Sveho casu se dokonce stal na kratkou chvili i predsedou telovychovne jednoty. Muzi tvori dejiny, ale manzelky je meni. V pripade Pepika Fisera byla jeho druha polovicka zasadne proti, skartovala veskerou dokumentaci jednoty a stanovila tak nad predsednickou funkci pravo veta. Jiz mnoho let vidame Josefa Fisera pravidelne pri zapasech Blsan v roli hlavniho poradatele.

Hriste osazene zitem

V roce 1946, kdy vznikl blsansky fotbalovy klub, slavil Josef Fiser ctrnacte narozeniny. I on zil nadsenim pro fotbal, stejne jako mnoho dalsich obetavych fanousku se podilel na vystavbe prvniho hriste. "Vybrany pozemek jsme zorali, uvlaceli a predevsim zbavili plevele. Vyvezli jsme desitky hald pyru, nadreli jsme se cele jaro. Prvni zapas, ke kteremu jsme pozvali Petrohrad, probehl na dokonalem oranisti, ale ani remiza 5:5 nam radost nezkazila, meli jsme sve hriste. Po nedeli se vsak o plochu prihlasil oficialni majitel Antonin Hladik. Patril mezi prvni osidlence pohranici, prisel do Cech se Svobodovou armadou a tihle vojaci meli prednostni pravo zabrat si, co se jim libilo. K fotbalu nemel nejmensi vztah, nezajimalo ho, kde budeme kopat. Zasel na pozemku zito a bylo po zapasech. Rychle jsme pak budovali nove hriste, bylo smerem na Stachov, kde dneska stoji chmelnice. Pozdeji nam pan Hladik, ktery vice casu travil v hospode nez na poli, uz nebranil. Vratili jsme se na
puvodni plochu a casem ji zvelebili. Pamatuju si, ze kazdy dostal za ukol vysazet asi deset topolu a pak se o ne starat. Ty, o ktere pecoval Alois Heinz, Ottuv bratr, se zelenaji doposud."