uz jako sestnactilety hral 1.A tridu za Sokol Lenesice, aby pak postupne vystridal Duklu Slany (1967-69), VTZ Chomutov (1969-72), Banik Most (1972-73), Sokol Postoloprty (1973-75), Chmelarstvi Zatec (1975-83). Do Blsan prisel v roce 1983 jako vyborny hrac a pozdeji i hrajici trener. Pod jeho vedenim zacalo muzstvo systematicky trenovat a tvrde na sobe pracovat. Vypestoval v hracich moralku s touhou dovest fotbal v Blsanech na vyssi pricky. Jeho prichodem se opravdu zacalo v blsanske kopane blyskat na lepsi budouci casy. Jen tezko byste hledali hrace, ktery nevzpomina na Honzu s uznanim.

"Za meho desetileteho pusobeni v Blsanech jsem byl u tolika krasnych zazitku, ze je tezke vybrat ty nejlepsi. Urcite k nim patri vsechny postupy A muzstva a oslavy po nich. Tu nejlepsi oslavu pri postupu do divize bych chtel jeste jednou v zivote zazit. Nezapomenutelny byl i zajezd v roce 1988 do Anglie. Nejradeji vsak vzpominam na uplne zacatky v Blsanech, na krasna zimni soustredeni na Kovarske.Na jednu perlicku vsak nezapomenu nikdy. Se Sokolem Postoloprty jsme, tusim v 1.B tride, vedli ke konci zapasu 4:1 a proti hostum byl narizen pokutovy kop. Jako exekutora jsem urcil Frantu Chvalovskeho. Ten bezel pres cele hriste, postavil si mic na znacku pokutoveho kopu a v momente, kdy se rozbihal, otocil se k nemu zady brankar hostu (dnes divizni rozhodci Janous), stahl kalhoty a na dnesniho predsedu fotbaloveho svazu vystavil holou rit. Presto, ze byl Franta prekvapen, zachoval jako vzdy chladnou hlavu a penaltu bezpecne promenil. Pokud mne pamet neklame, byl to posledni gol, ktery v mistrovskych utkanich blsansky brankar dal."