Zakladni a mnohalety pilir hracskeho, ale predevsim funkcionarskeho zazemi blsanskeho fotbalu. Za Blsany zacal hrat v roce 1949, kdy mu bylo 17 let. Vystridal v klubu snad vsechny mozne funkce, vzdyt byl hracem, trenerem, vedoucim muzstva i predsedou oddilu. Vzdycky vsak bez ohledu na funkci delal to, co v dane dobe bylo v klubu potrebne. Laska k fotbalu, a zejmena k tomu blsanskemu, z neho cisi i dnes.

"Dorostenecke muzstvo v dobe mych zacatku jeste samozrejme neexistovalo, takze jsem zacinal rovnou mezi dospelymi. Na mistrovske zapasy se jezdilo vselijak. Treba na valniku tazenem traktorem.Pujcovali nam ho zemedelci a zadne lavicky na nem nebyly, natoz pohodli. Sedelo se primo na podlaze, kde cestu vylepsovala jen slama. Vetsinou jsme jezdili v nedelnim obleceni, ale protoze nikde na hristich nebylo socialni zarizeni a sprchy, svatecni saty dost trpely. Pozdeji se v Blsanech vykopala studna a postavil zlab, aby se mohli po zapase hraci umyt, ale jinde nebylo nic. Dobre se pamatuju na jizdy do Nepomysli nebo Krasneho Dvora. Po zapase se zaslo do hospody a domu jsme se vraceli i o pulnoci. Cesta na otevrenem valniku v podzimnich tydnech nepredstavovala nic privetiveho. Jednou jsme v listopadu jeli do Oracova za sestistupnoveho mrazu. Zalehli jsme do slamy a dychali na zkrehle prsty. Jindy se nam v zari pri jizde do Bochova traktor porouchal. Vyjeli jsme dopoledne asi v 11.00 hodin, hralo se do 16.30, ale najednou jsme se bali, zda vubec utkani stihneme. Stopovali jsme tedy. Vzal nas stary nemecky nakla�ak, tehdejsi Man, naskakali jsme na korbu a chytli akorat zacatek. Fanousci a funkcionari dorazili s opravenym traktorem az o druhe puli."